Návštěva divadla by měla být sváteční záležitostí. Dostalo se mi možnosti navštívit v sobotu mimořádný zahajovací koncert Václava Noida Bárty k vydání jeho alba Jedinej krok. Budova Velkého divadla v Plzni byla postavena v roce 1902 je  jednou z kulturních památek města. Jejím projektantem byl architekt Balšánek, který je autorem Obecního domu v Praze.

Etiketa versus 21. stolení, to je dnes velké dilema při výběru vhodného oblečení. Kdysi dávno bylo vše naprosto jasné. Ženy si nechaly šít noblesní róby, pánové oprášily smoking a každý se tak trochu chtěl předvést. Dnes je situace jiná, protože i žánrová rozmanitost v divadlech se velmi liší. Přesto si myslím, že hlavně druh divadla by měl být tím zásadním pilířem při výběru oblečení. Nejde jen o to, kde a jaké představení se odehrává. Pokud jdete do kamenného divadla, je třeba sáhnout po eleganci a ležérnost a pohodlnost nechat doma. Bohužel, v dnešní době realita vypadá jinak. Koncert Vaška Noida Bárty byl rockovější, ale nechyběly muzikálové melodie ani jemné písně v doprovodu houslového kvarteta.


Divadlo jako takové by mělo pro své návštěvníky být příležitostí vzít si mimořádné oblečení, cítit se mimořádně a užít si mimořádný zážitek. Užívala jsem si. Velmi. Koncert byl velmi zdařilý a nechyběl standing ovation i na druhém balkoně. Co mi však chybělo, bylo ocenění kulturního stánku jako takového a ocenění interpreta z pohledu toho, jak si této výjimečné události vážíme.  Nechyběly rifle, některé značné odrbané, trička jako na brigádu, dokonce botasky, jedna slečna si dokonce neváhala vzít gumáky. Hm, asi před divadlem navštívila Majáles, který právě v Plzni probíhal, pršelo a tak jen přehopkala do divadla.


Samozřejmě, večerní róba třeba není, jednalo se o koncert mladého rebela, ale chtělo by to myslet na určitou eleganci a zapomenout na džíny a tenisky. Malé černé, které proslavila Audrey Hepburn jsou vhodné vždy. Muži nemusí být v obleku, ale společenské kalhoty a košile by měl být základ. Domnívám se, že by bylo užitečné některé nevhodně oblečené návštěvníky do divadla příště nepustit.



Děkuji Vaškovi Noidovi Bártovi za opravdu mimořádný kulturní zážitek.

A děkuji také  těm, kteří neposílají divadelní etiku do háje.

Těším se příště. Mili