Netvářím, to je jen můj RBF

Už se vám to stalo? Že se vás takhle někdo zeptal. Ano, týká se to mne. A týká se to spousty lidí. Pokud se zrovna neusmíváme, tváříme se naštvaně.

Mnozí z nás ve chvíli, kdy čtou, přemýšlejí, nebo jsou více či méně zamyšlení mají výraz, který se jeví jako nespokojený, působí naštvaně, nepřístupně až skepticky. 

Jakmile se neusmívám, vypadám nepřístupně a poslouchám to již od školy. Nakonec ale všichni mí známí ví, že jsem empatická a je se mnou legrace. Dlouho se mne téměř báli, protože jsem se prostě „tvářila“.  Usměj se, trochu života, často jsem slýchávala. Je to ale můj obličej, měla jsem chuť vykřičet do světa.

A tak jsem často přistižena se svým RBF.  Syndrom Resting bitch face, do češtiny přeložený jako mrzutý nespokojený výraz. Nyní už vím, jak se jmenuje úděl, jímž trpím . Ženy celého světa to řeší od té doby, co v srpnu loňského roku vyšel článek v The New York Times.

Definice tohoto pojmu se různí, je to jako obličej, který když se uvolní, působí rozzlobeně, nebo přinejmenším hodně bezvýrazně. Koutky úst svěšené, obočí svraštělé…. Vidím to na fotkách, když si nedávám záležet na tom, jak vypadám.  Naštvaný výraz už dlouho střídá sympaťanda s doširoka otevřenýma očima a příjemným úsměvem.   Je to jako když si stoupnu před zrcadlo, zatáhnu břicho a narovnám ramena.

Výraz tváře je souhrn 38 obličejových svalů, mnoha nervových receptorů a krevního řečiště, které mu dodává barvu. A tohle jen tak nejde vypnout. Na naší tváří se tak objeví i ten nejmenší emocionální pochod. Kdykoli.  RBF už má i svoji fanouškovskou základnu, nejen na Facebooku. Nekorunovanou královnou celebrit trpící RBF je samozřejmě Victoria Beckham, která se velmi často tváří jako věčně naštvaná a nespokojená a když ji fotografové zachytí, jak se usmívá, je to téměř svátek. A přitom to tak nemusí být.

Podle psychologů to není žádná schválnost. Jsme zvyklí, že ženy vyjadřují emoce mnohem více než muži a proto si toho mnohem více lidé všímají.  Jen nedokážeme být imunní vůči tomu, jak se kdo tváří a přitom je základem to, abychom mu rozuměli a nevkládali do druhých vlastní pocity i obavy. Můžeme tedy vlastní náladou odhadovat špatně, že je člověk smutný či naštvaný.

Když je člověk „velmi vážný“ lidé hned o něm mají negativní myšlenky a udělají si obrázek. Je to jen nálepka. Jenže s obličejem je to prostě tak, že si dělá v nevhodnou dobu jen to, co on sám chce. Jsme si ale svého problému vědomi, stačí občas zvednout obočí, nebo zapojit sval, který je zodpovědný za úsměv. Protože, co si budeme povídat, někdy naše mimická škraboška vůbec neodpovídá našemu vnitřnímu naladění ani emocím.

Nesuďte nás podle vzhledu a podle výrazu v obličeji.  Máme jen svůj RBF syndrom.

Tak zase příště a s úsměvem. Mili