Krásné
pondělí milé dámy,
hned jak
jsem si uvědomila, že březen je vlastně měsíc knihy, rozhodla jsem se, že vás
rozhodně nesmím ochudit o tento knižní tip.
Mám ráda,
když ve mně knihy zanechají nějakou stopu. To znamená, že ve mně vyvolají
hluboké emoce, ať už pozitivní nebo negativní. Miluju Svět podle Garpa, protože Garp byl tak podivný, až jsem si ho
zamilovala. Miluju knihu Kdo chytá
v žitě, protože je tak vtipně napsaná!!! Miluju i Betonovou zahradu, protože mě tak šokovala, že jsem jednoduše
nedokázala přestat číst, dokud nebyl konec. Miluju Hrabala, protože je tak všelidsky chápající. Stejně tak teď už miluju
Prostě na mě zapomněli.
Je to kniha
autora, se kterým mám tu čest se znát osobně. Má „na triku“ několik knih pro
děti, ve kterých nezapře svůj pověstný svérázný, místy černý humor. Prostě na mě zapomněli je však autorovým
druhým tzv. “vážným“ počinem. Je nebývale a nečekaně něžná i krutá zároveň.
Zabývá se
tématem poválečného odsunu nikoliv historicky, ale prostě lidsky, skrze příběh
osmileté holčičky a její rodiny. Kniha je tak útulná, že se v ní za
chvilku „zabydlíte“ a všechny si zamilujete. Je tak tenká, že ji přečtete téměř
na jedno nadechnutí. Je tak srdcervoucí, že se u ní možná i nahlas rozbečíte,
jako se to stalo mně (poprvé!!!). Pro to všechno odteď patří do mého seznamu a
vám jí tímto také vřele doporučuji.
Příjemné
počtení,
Vaše I.
Žádné komentáře:
Okomentovat