Jako malá jsem se hrozně chtěla naučit plést a háčkovat, protože se mi líbilo jak krásné věci má babička vytváří. Když mi bylo asi tak osm let, vzala mě pod svá křídla a začala učit.  Do dnes obdivuji její nervy, co tenkrát musela mít, protože vzpomínka na pletení je taková, že já vzteky plakala, uprostřed pleteniny byla díra jak pěst a jehlice byli ohnuté do oblouku.

Tím tedy má výuka skončila a já na mnoho let neměla na takové věci ani pomyšlení.

Až na mateřské, kdy babička už dávno nebyla mezi námi, jsem uchopila háček do ruky. A sama se za pomocí videí a návodů učila háčkovat. Uháčkovala jsem dcerce čepičku. A k tomu růžičkovou šálu.

Roky jsem si s háčkováním vystačila, ale to pletení mi nedalo spát. Koupila jsem knihy, jehlice…Nic. Nešlo mi to. Stále z toho byl trojúhelník.

Když děti nastoupili do školy, myslela jsem, že už pro ně mé výtvory nebudou, ale jak moc se pletu, jsem poznala, když jsem se ponořila do čtení různých pletařských a háčkovacích serverů.

A k mému potěšení jsme se asi před měsíce, naučila plést – tedy hladce, obrace, ukončit. Zatím jsem neupletla jedinou věc, jen jakési zkušební vzorky, ale to snad přijde časem.

Oblíbila jsem si stránky Drops design, kde jsou nejen návody, ale i spousta krásných fotek .

Znovu jsem se nadchla pro motání všeho druhu pro sebe a děti.

 Takže hurá do toho!

Pletená a háčkovaná móda prostě stále patří do našich šatníků.

 Jsem moc ráda, když slyším, že dcery mých kamarádek po večerech krom tlachání s přáteli po mobilu i háčkují či pletou.

A co vy milé dámy? Pletete? Háčkujete?

Pletenou módu jsem si na obrázcích vypůjčila z Drop design a ta háčkovaná je můj soukromý archiv.

Ruční práci zdar!

Eva