Co
myslíte? Je lepší kočka nebo pes? Milovníci jedněch nebo druhých se možná budou
donekonečna přít, ale je to tak, úžasní jsou oba. Přesto se v poslední době ukazuje, že
lidé upřednostňují mňoukání před štěkotem. Kočka se stala fenoménem
současnosti. Je to tím, že jsme línější, pohodlnější a na venčení psa už nemáme
energii? Nebo je to jinak? Podléháme kouzlu kočičí osobnosti?
Soužití kočky a člověka se nerodí ze dne na den.
Důvěra kočky v člověka přichází postupně a vyžaduje velkou dávku
trpělivosti. Kočka je osobnost. Kočky mají rády svůj klid a mazlit se přijdou,
jen když ony sami chtějí. Mají prostě svůj nadhled. Kočka je stvoření, které
nepotřebuje stále utvrzovat v tom, že ji její člověk potřebuje
k životu. Ona to prostě ví.
Nemá ráda citové loudily. A tak k vytvoření kočko
lidského vztahu stačí dobré jídlo, nebo prst namočený v jogurtu.
Upřednostní to v začátcích, když si důvěru u ní budujeme místo hlazení.
Kočka je svým způsobem sociální a citová oportunistka. Potřebu sociálního
kontaktu má i přes svůj velmi ostražitý přístup k životu. Jen se prostě
nepřátelí s každým na potkání.
Neměli bychom se snažit do kočičích nálad a rytmů
zasahovat. Není nic horšího, než vnucovat jí, co by právě měla dělat. Násilné
tahání, snaha o vynucování ležení na klíně, mazlení „teď a tady“ dokáže kočce
kontakt se svým člověkem znechutit. Považujte kočku za člena své rodiny, který
má své povinnosti, ale i práva. Nechte ji sdílet váš rodinný život. Kočky
vnímají domácí atmosféru více, než se zdá. Když je doma něco v nepořádku,
vycítí to v samotných prvopočátcích. Vida, další důvod proč mít kočku – budete
se snažit vytvářet příznivou rodinnou atmosféru, v dnešní době tolik potřebnou!
Kočka léčí deprese i autismus u dětí. Felinoterapie,
jak se kočičí léčba nazývá, stimuluje smysly a přináší řadu pozitivních emocí.
Mazlení s kočkou, hraní si s ní, mluvení na ni může snížit pocity
napětí a deprese.
V naší rodině má své kočičí zastoupení kocourek
Barnabáš. Jeho osobnost se projevila již v samých počátcích pobytu u mé
sestry a dvou zlobivých synovců. Dal jim a nám všem najevo, že sám bude rozhodovat o tom, kdy
nám poskytne svoji hebkou srst k mazlení a jako odměnu jemné předení. A
tak se všichni učí jeden od druhého. O respektu, osobnosti, o tom, že vše má
svůj řád, svá pravidla a že láska jednoho k druhému není zcela
automatická, ale vyžaduje toleranci. Bárny však zůstává natolik
individualistou, že se za naší péči nestává otrokem, ale zachovává si svoji
osobnost. Obohacuje náš život a dává nám poznat čistý cit, vytvořený na
rovnocenném vztahu.
Kočky opravdu nemají devět životů. Mají jen
jeden, jako my, tak si jej vzájemně zpříjemněme. Važme si tedy pouta mezi
kočkou a člověkem. Pouta, které spojuje rozdílné světy. Potřebujeme se
navzájem.
Mňau zase příště. Mili
Žádné komentáře:
Okomentovat