Pokud občas máte pocit, že nestíháte, je nejlepší se zastavit. A v předvánočním čase to platí dvojnásob. Přijala jsem pozvání od své BFF (best friend forever) (Bibi, ty víš) na taneční večer ALAS DE FLAMENCO, Na křídlech Flamenca, na přehlídku vystoupení studentek a studentů flamencových kursů pod vedením lektorek. A že bylo nač se dívat. Lektoři byli skvělí a na jejich svěřenkyních nebyla znát žádná tréma. Svá vystoupení si opravdu užívaly. Zmíním Kamilu Bradovou, která dovede do svých vystoupení dát spoustu emocí a plzeňské Flamenkitas, ze kterých čiší zdravá ženská hravost.



Nadšení všech bylo znát z každého pohybu. A co jsem zjistila? Že Flamenco mohou tančit všichni a proto je tak báječné. Chce to jen trochu odhodlání a nabrat ten správný směr. Nezáleží ani na věku, ani na tom, jestli nosíte nějaká kila navíc. Flamenco je živočišné a má kouzlo. Kouzlo v tom, že mne dokonce napadá, že se mohu začít učit něco, co vlastně vůbec neumím bez ohledu na to, jak komicky mohu vypadat. Vždyť ta trocha adrenalinu, která nás donutí chovat se jinak než obvykle, stojí za ty chvíle naprosté otevřenosti k sobě samotné. Osvěžující je koktejl poznání i vzrušení, že vše může být jinak. Jen udělat ten krok…….


Třešničkou na pomyslném dortu byl host večera Iván Gutieréz a skupina Madera, skvělí muzikanti, kteří hráli se Zuzkou Navarovou i s Radúzou. Ten večer jsem potkala spoustu lidí, které jsem neznala.  Byla jsem nadšená a znovu si ověřila, že to, co prožíváme s nadšením a nekontrolovaně , to jsou ty správné prožitky, které nás dělají šťastnější……díky Bibi