Řada lidí vyráží na turistiku na jaře, v létě nebo využívá rozmanitosti babího léta. Já si na svůj týden v Paříži musela počkat až do listopadu. Nebyla to moje první návštěva a doufám, že ani poslední. A i když počasí přálo spíš posedávání v kavárnách než promenádám, o nic jsem sebe ani ulice Paříže neošidila. 

V měsíci, kdy se vánoční trhy teprve připravují, a na courání v lehkém kabátku už je trochu zima, se před nejkouzelnějšími místy Paříže značně vylidnilo. Svůj podíl na tom mají nepochybně i události posledních dní. Já jsem si tak ale poprvé v životě užila poloprázdné ulice, v nichž místo cvakání japonských fotoaparátů máte prostor vnímat město jako dokonale živý celek.

Její dech po ránu vonící kávou a čerstvým pečivem, u oběda dominující sendviči či bagetami a navečer sýry a vínem. A ne jen tak nějakým vínem, ale Beaujolois. Mladé francouzské víno, které se otevírá vždy třetí čtvrtek v listopadu, je nejen oslavou konce těžké práce ve vinohradech, ale především zkouškou, jaké víno se toho roku urodilo.

Její tep, který vystihuje různorodost architektury i historie města. Je temperamentní i klidný, dokáže se měnit z minuty na minutu. Má přímý vliv na životní funkce. Třeba při návštěvě moderní čtvrti La Defense se vám při pohledu na Grande Arche srdce na chvíli zastaví úžasem.

Její dokonale nedokonalou krásu. Platí pro každou situaci, okamžik, osobu. Kdo chce hledat krásu, najde ji, a kdo chce hledat špínu a vady, najde také. Je tedy jen na vás, jak krásnou Paříž chcete vidět.
A především její charisma. Pomalu, trpělivě, vás bude okouzlovat. Paříž nespěchá. Nešetří milými úsměvy, makronkami, sluníčkem, které vás lehce zašimrá na tváři a vy s přimhouřenýma očima stojíte před Louvrem, po pravici Eifelovku a víte, že právě teď a tady vás zase dostala. Za zvuků houslí linoucích se z podchodu míříte na metro a víte, že po Boulevard St. Michel jste určitě nešli naposledy.

A pokud vás zajímá, co jsem si z Paříže přivezla, tak od každého trochu: láhev Beaujolois, knížku o makronkách, Malého prince v originálu, makronky, slaný karamel a nějaké další drobnosti. Za zmínku stojí ještě magnetka s nápisem: Co je důležité, je očím neviditelné…

Zuzka