Myslím, že je nás většina, které potěšil pohled z okna. Napadl první letošní sníh – alespoň u nás.

Ještě ten den jsem se vydala s dětmi na procházku, cestou si postavily maličkého sněhuláka a odnesly si ho domů.

Děti najednou baví ta cesta ze školy, na kterou reptaly, protože se celou cestu koulují.

Mně se včera jelo dobře na první letošní poradu a pak (i přes to, že mi nebylo celý den dobře –zuby) se prošla po ještě vánočním Staroměstském náměstí. Chumelilo a lidé si to očividně užívali.

Byť jsem za celý den snědla jednu housku a báječnou polévku, koupila jsem si perníčkové latte se šlehačkou a perníčkovými křupinkami. Milá obsluha mi krásně nadepsala kelímek a já si šla ven, do té chumelenice, sníst ten šlehačkový kopeček z kávy.

S horkým kelímkem jsem se vydala pěšky na Hlavní nádraží, abych jela domů. Moc jsem si přála mít u sebe děti a jít s nimi přes zasněžený Karlův most. Bohužel mé zuby a jejich školní docházka tomu nepřály. Výlohou květinářství jsem uviděla paní majitelku, mou kamarádku a vklouzla jí do tepla popřát do nového roku.

Sněžení cestou k nádraží ještě zesílilo, vlažné zbytky kávy mi přidávaly na vánočním pocitu.

Z toho mě vytrhlo zpoždění vlaku, krátká vlaková souprava a asi milion lidí na nástupišti.

Vítej v realitě!

Kelímek od kávy jsem si nechala pro vzpomínku na ten krásný den, kdy jsem šla Prahou a chumelilo, kdy nádherný pocit předčil bolest zubů.

Možná nás sníh právě dnes opouští nebo už opustil, ale až napadne znovu, o to víc si ho užijeme. Zase bude vše čisté, světlé, slavnostní a nám bude krásně.

Krásný den přeje Eva