Opravdu mám pocit, že mne zajaly. Kdo? Pololetní písemky
mých dětí.
Mám dvě ( v tomto případě – naštěstí) a obě školou
povinné. A obě se řítí k pololetnímu vysvědčení. Mezitím co jedno už
začíná pubertálně klackovat, druhé ještě na mě visí očima, když s ním
opakuji tvrdé souhlásky.
Je to neuvěřitelné, ale stále si to pamatuji, jako když bičem
mrská. Myslím ale, že je to spíše tím, že mě to tehdy v druhé třídě do
hlavy nelezlo a mučili mě s tím po dlouhé hodiny.
A tak i já stále opakuji : „h,ch,k,r,d,t,n“ nebo
„ž,š,č,ř,c,j,ď,ť,ň“ a nikdy nezapomenu
na klíč obojetných souhlásek „ be fe le me pes se veze“. Dcera poslouchá a
směje se. Opakuje po mně dokolečka a už je říká celkem pěkně. Dozvídám se, že
čeština bude jen na zkoušení a že písemka bude
z prvouky.
Syn otráveně čeká, až na něj přijde řada.
Dívám se do prvouky. „Psát budeme z rodiny a
z domova“, ukazuje dcera. Dívám se a
nevím nač se ptát. Sedám k počítači a hledám nějaké testy pro druhou
třídu. Nakonec uchopím knihu a přečtu si celou kapitolu znovu a sama vypracuji
test. Ten dám dceři pod nos a jdu do pokoje za synem.
„Tak co máš?“ ptám se již lehce unaveně.
„Čéjinu“ houkne synátor od mobilu.
Automaticky ho zabavuji a usedám k sešitu. Koukám a
všude jen slova a jakési zkratky.
„Co z češtiny?“
„Já nevim, třeba mě zkus ze vzorců?“
Tápu. Jaké vzorce? „Takže píšete z matiky?“
„Né, řekni nějakou větu“, přemýšlím a nic mě nenapadá „ Nesnáším
pololetní písemky!! Ne ta není vhodná“ napomínám se v duchu a vzpomínám, jak
jsem je nesnášela na školách.
„ V1 a V2“ odpovídá frajer.
Nemám slov, vůbec nechápu, o čem mluví, co říká. Zavírám
sešit.
„Super a teď vyjmenovaná slova.“
„Mamí“, volá dcera „ můj bráška je můj co?“
„Sourozenec, zlato“
Přichází sms a v ní čtu „ NENAVIDIM POLOLETNI
PISEMKY!“ Píše kamarádka, matka tří
dětí.
Soucítím s ní, chemie mě čeká až za pár let.
Opravuji prvouku, musím si vzít červenou fixu, a píšu
jedničku.
Velkou a podtrženou, protože tu si zasloužím i já.
Milé dámy a maminky, přežijte pololetní písemky našich
ratolestí.
Ty jedničky na vysvědčení budou i naše.
Krásné dny
přeje Eva
Žádné komentáře:
Okomentovat