Opravdu mám pocit, že mne zajaly. Kdo? Pololetní písemky mých dětí.

Mám dvě ( v tomto případě – naštěstí) a obě školou povinné. A obě se řítí k pololetnímu vysvědčení. Mezitím co jedno už začíná pubertálně klackovat, druhé ještě na mě visí očima, když s ním opakuji tvrdé souhlásky.

Je to neuvěřitelné, ale stále si to pamatuji, jako když bičem mrská.  Myslím ale, že je to spíše  tím, že mě to tehdy v druhé třídě do hlavy nelezlo a mučili mě s tím po dlouhé hodiny.

A tak i já stále opakuji : „h,ch,k,r,d,t,n“ nebo „ž,š,č,ř,c,j,ď,ť,ň“  a nikdy nezapomenu na klíč obojetných souhlásek „ be fe le me pes se veze“. Dcera poslouchá a směje se. Opakuje po mně dokolečka a už je říká celkem pěkně. Dozvídám se, že čeština bude jen na zkoušení a že písemka bude z prvouky. 

Syn otráveně čeká, až na něj přijde řada.

Dívám se do prvouky. „Psát budeme z rodiny a z domova“,  ukazuje dcera. Dívám se a nevím nač se ptát. Sedám k počítači a hledám nějaké testy pro druhou třídu. Nakonec uchopím knihu a přečtu si celou kapitolu znovu a sama vypracuji test. Ten dám dceři pod nos a jdu do pokoje za synem.

„Tak co máš?“ ptám se již lehce unaveně.

„Čéjinu“ houkne synátor od mobilu.

Automaticky ho zabavuji a usedám k sešitu. Koukám a všude jen slova a jakési zkratky.

„Co z češtiny?“

„Já nevim, třeba mě zkus ze vzorců?“

Tápu. Jaké vzorce? „Takže píšete z matiky?“

„Né, řekni nějakou větu“,  přemýšlím a nic mě nenapadá „ Nesnáším pololetní písemky!! Ne ta není vhodná“ napomínám se v duchu a vzpomínám, jak jsem je nesnášela na školách.

„Venku je zima a sněží“ vytáhnu trumf. „Teď se ukaž, frajere!“

„ V1 a V2“ odpovídá frajer.

Nemám slov, vůbec nechápu, o čem mluví, co říká. Zavírám sešit.

„Super a teď vyjmenovaná slova.“

„Mamí“, volá dcera „ můj bráška je můj co?“

„Sourozenec,  zlato“

Přichází sms a v ní čtu „ NENAVIDIM POLOLETNI PISEMKY!“  Píše kamarádka, matka tří dětí.

Soucítím s ní, chemie mě čeká až za pár let.

Opravuji prvouku, musím si vzít červenou fixu, a píšu jedničku.

Velkou a podtrženou, protože tu si zasloužím i já.

Milé dámy a maminky, přežijte pololetní písemky našich ratolestí.

Ty jedničky na vysvědčení budou i naše.

Krásné dny

přeje Eva

PS: píšou každý den do 22.ledna. Pokusím se nezbláznit.