Nechci tím říci, že jsem pohrdla papírovými, ale poté co jsem se ujistila, že je třeba koupit další knihovnu ( a ta musí být vážně poslední! ), jsem se nechala umluvit kamarádkou, která v elektronických knihách doslova jede.

Jsem knihomol.

Miluji knížky, miluji vůni papíru nových knih, starých z antikvariátu, prostě potřebuji listovat a cítit tu knihu při čtení. Slovo čtečka, jsem vyslovovala minimálně a s naprostým nepochopením.

Bože, celý den civím do počítače, komunikuji s dětmi po komunikátoru v mobilu, když nejsou doma

a teď bych takhle měla číst i knihy?

To nikdy!

Jenže místo v bytě se zmenšuje a protože já knihy nejen kupuji, ale i ve velké míře dostávám ať k Vánocům nebo narozeninám nebo k svátku nebo jen tak, pomalu se hromadí. Ve starém bytě byly staré vestavěné knihovny z třicátých let. Bylo to kouzelné místo.

Ovšem netušila jsem, kolik knih to kouzelné místo pojmulo.

Při stěhování mi manžel nevěřil, že nekradu knihy sousedům.

„To není možné! Kde bychom je asi měly?“ lamentoval, když vláčel tuny papíru po schodech.

Naštěstí je poznával, protože většinou z nich mne obdaroval.

Tak tedy kamarádka Petra mě zasvětila do svých elektronických knih.

Není to pokrok, je to degradace, trvala jsem na svém. Ovšem pohled na poslední volné místo u stěny mě donutil nadechnout a poprosit jí „ V čem čteš ty?“

Týden mi trvalo porozumět programu Kindle v mobilu, vložit do něj koupenou knihu a povolit mail pro odesílání knih. A když jsem to zvládla, nadšeně koupila první 4 knihy – samo i dětem…..

Odešel mi do věčných lovišť telefon.

Naštěstí jsem program vložila i do mobilu dětí a do rodinného tabletu.

Stejně ho nikdo nepoužívá.

A tak čtu svou první elektronickou knihu. Baví mě, ale nevoní mi tam papír a při otáčení stránky kloužu po studeném skle displeje.

A tak se ptám milé dámy, je tohle pokrok? Je to krok správným směrem? Elektronika vždy a všude?

PS: Čtečku jsem si vyhlédla a myslím, že se k ní dopracuji.

PPS: Ta kniha je úžasná! Koupím si ji i v papírové verzi.

Eva