Představte si, že
vám něco fakt jde. Prostě se narodíte a umíte to. Nebo vám to
jednou řeknou a od té doby už neuděláte chybu.
Jak se cítíte,
když lidé kolem vás vaši schopnost nemají? Nebo dělají všechno
proto, aby vám vaši dokonalost dali „sežrat“?
A teď si
představte, že to něco je gramatika.
Představte si, že
vás o půlnoci probudí a vy přesně víte, kde napsat čárku ve
větě. Víte, kdy napsat tvrdé Y, aniž byste si musela přeříkávat
vyjmenovaná slova. Nad mě/mně se pozastavíte asi tak na půl
vteřiny.
Označení
„gramatický nácek“ se vžilo pro ty, kteří neustále opravují
něčí chyby. A nejsou to zdaleka jen učitelky češtiny vybavené
obligátní červenou propiskou. Dnes můžete na gramatického nácka
narazit i v běžné internetové diskuzi, kdy váš argument,
jakkoli platný, napadne tím, že někdo, kdo neumí shodu podmětu
s přísudkem, se nemá co vyjadřovat k danému tématu.
Mezi nesporné výhody gramatického náckovství však patří třeba
to, že můžete opravovat kamarádům písemnosti a diplomky a
děláte to s největším potěšením.
Většinou nenadávám
chyby druhých. Když ale vidím doslova školáckou chybu, otvírá
se mi červená tužka v kapse.
Chci vás proto
požádat, milé dámy, abyste se tuto vymírající skupinu pokusily
respektovat a nepřidělávaly jí (nám) další důvody
k prudění.
Bezchybný rok přeje
Alena
Žádné komentáře:
Okomentovat