… a druhé pozvolna
otvíráme.
Pomalu končí Vánoce a
s nimi čas u pohádek, stromečku a u stolu, který se prohýbá pod tíhou
dobrot.
Dárky jsou vybalené a
mne stále těší (stejně jako naše děti) je brát do rukou a listovat v nich
a kochat se jimi.
Upřímně, kdyby mi
někdo počátkem prosince řekl, že se nebudu moct podívat na bramborový salát a
řízek, zaklepala bych si na čelo a sdělila mu, že to se za celý můj život
nestalo, a to mi koncem ledna bude zase o rok víc. Letos se to stalo. Maraton
po návštěvách a všude na stole řízek a salát. Jen u mých rodičů naštěstí ptáčky
s rýží …. Uf!
Letošní počasí
připomínalo spíše jaro, Vánoční pocity se chvilkami vytráceli a chtěla jsem
skoro jásat nad kvetoucími květníky. „Je
prosinec!“ burácelo ve mně, když jsme si s manželem v krátkém
rukávu dávali na terase kávu.
Kamarádka se
vyjádřila přesně „Máme tu středomořskou zimu, ale máme i tak …prd – ani moře
ani sníh!“
Silvestrovský večer
jsme prožili jako každý rok, doma spolu. O půlnoci se scházíme venku se
sousedy, odpalujeme rachejtle a popíjíme. V závislosti na dětech a počasí
se buď rozejdeme za hodinu, nebo také až za tři, což se stalo vloni. Na
Silvestra u nás napadl sníh. A i přes to, že o půlnoci začal tát, nemohli jsme
děti dostat domu. A tak jsme se do tří do rána bavili a děti lítali
v rozbředlém sněhu. Proč ne? Je
přeci Silvestr.
Nevím jak Vám, ale mě
přijde ohlédnutí za rokem 2015 ještě předčasné. Přejme si, ať nás provází novým
rokem hlavně zdraví, ať máme stále úsměv na rtech a máme sílu čelit všemu, co
nás tento rok čeká.
Šťastný a krásný rok
2016 ze srdce přeje
Žádné komentáře:
Okomentovat